Případ sněděného uzenáče

9. srpna 2008 v 13:42 | Blázínek |  Moje literatura
Adam si v sobotu přispal a vzbudil se až pozdě dopoledne. Ještě se mu nechtělo vstávat, pohodlně se uvelebil pod přikrývkou a pustil televizi. "Tsss, pořady pro mrňata." Zasyčel otráveně a radši se pokoušel přečíst alespoň stranu -z knihy, kterou měl mít přečtenou už minulý týden. Najednou ho z ospalosti vytrhla lákavá vůně linoucí se otevřenými dveřmi do jeho pokoje. Adamovi hromově zakručelo v žaludku. Běžel dolů jako stádo splašených koní, proletěl chodbou a už už byl v kuchyni, když zakopl o spícího psa Rendyho, kterého předtím neviděl, a zřítil se na podlahu. Bolestně vydechl a pomalu vstal. Třel si naraženou ruku a vstoupil do kuchyně. Při pohledu na dva čerstvé a lákavé uzenáče na bolest okamžitě zapomněl. Ovládlo ho pokušení lahůdky sníst. Už se chystal na dobroty vrhnout, když si všiml cedulky ležící vedle nich. Poznal maminčino písmo: "Šla jsem nakupovat. Ne abys snědl ty uzenáče, jsou pro strýčka!" Adam posmutněl a znovu se ohlédl na ryby. Ale co to? Jedna z nich zmizela! Rychle se rozhlédl, ale stačil postřehnout špičku ocasu bílé kočky Micky. "Potvora mlsná." uleví si a chystá se najít jinou snídani v ledničce. Než ale stačí udělat jediný pohyb, zadrží ho maminčin hlas: "Ahoj, už jsi… No Adame!" Adam se zděšeně ohlédne. To snad ne! Byl tolik zaujatý zlodějkou, že si matčina neslyšného návratu ani nevšiml. "Ty snad neumíš číst? Kolik ti je? Pět? Měla jsem za to, že už minimálně o deset let víc!" peskuje maminka nepravého viníka dál. "Ale mami, to jsem ne…" "Nepřerušuj mě! Ještě se to pokoušej svést na chudáky Rendyho nebo Micinku! Za trest jsi týden bez televize, bez té svojí příšerné empétrojky a každý den si budeš v pokoji uklízet! A jestli tam najdu jediné smítko, tak si mě nepřej!" Adam chtěl ještě zaprotestovat, ale matka ho propíchla tak přísným pohledem, že pusu radši zavřel a sklíčeně se odšoural do pokoje. Smutně se rozhlédl po své ložnici. Někdo by si mohl myslet, že tam vybuchla bomba, protože takovou spoušť bylo schopno udělat jen velmi málo lidí. Celý pokoj byl tvořen prakticky třemi vyvýšenými místy, kterými byly postel, stůl a skříň. Celý zbytek se ztrácel v nepřehledné změti knih, učebnic, oblečení a několika dalších věcí. Adam si znovu povzdechl a dal se do úklidu. Všechno oblečení poskládal a uložil, učebnice zaujaly místo v zásuvkách u stolu a knihy v knihovně. Potom přišel na řadu prach. Vyzbrojen luxem a prachovkou ho Adam hravě zmohl. Pak se ještě pokochal výsledkem své píle. "No, samochvála sice smrdí, ale jsem borec." povídá sám sobě potěšeně. Najednou si vzpomněl na druhou část trestu a dobrá nálada ho rázem přešla. "Pitomá kočka! Co mám asi celý týden dělat, nejsem nějaký šprt, abych pořád jenom četl." zanadává a padne na postel.
Mezitím myla maminka nádobí. Stále se na Adama zlobila, ale její vztek už trochu vyprchal. Pak se zloděj znovu objevil na scéně. Bílá kočka dostala chuť na druhou rybu. Zapomněla na opatrnost a hrnula se rovnou k pochoutce. Maminka si jí nemohla nevšimnout. "Proboha, Micko! Máš rozum? Víš, co by ti ty ryby mohly udělat?!" vykřikla zděšeně. Její křik byl slyšet až do Adamova pokoje. Ten rychle seběhl dolů, aby zjistil, co se to děje. Když uviděl kočku a vyděšenou maminku, bylo mu jasné, že byl konečně pravý provinilec prozrazen. Maminka si ho ani nevšimla, popadla kočku a zmizela venku. Bylo slyšet vrčení motoru a auto se rozjelo k veterináři. Ten Micce naštěstí hravě a rychle pomohl a mamince spadl obrovský kámen ze srdce. Vrátila se spokojeně domů, dala kočce mléko a odešla za Adamem do pokoje. "Adámku?" začala vlídně. "Adame, už vím, že tu rybu snědla Micka. Chci se ti omluvit. Špatně jsem tě odhadla. Ale to, co jsi provedl Micince, si zaslouží ještě prodloužení trestu o další týden!" rozhořčí se. "Cože? Co jsem jí provedl?" "Proč jsi na ni nedal pozor? Kdybych nezjistila, že tu rybu snědla, mohla by být zítra mrtvá!" "Ale… ale… ale já jsem nevěděl, že jí to může něco udělat, myslel jsem, že to zvířata poznají!" "Tak si to alespoň budeš pro příště líp pamatovat!" ukončí matka rozhořčeně rozhovor a odejde za svými mazlíčky. Adam si zoufal. Jak má vydržet dva týdny bez svých obvyklých zdrojů zábavy? Proklínal všechno na světě, až z toho vzteku usnul. Mezitím jeho mamka dole přemýšlela, jestli není dvojnásobný trest přece jen příliš tvrdý. "No, možná, že si to přece jen nezaslouží, ale alespoň se to nebude opakovat. Doufám." Řekla si pro sebe a spokojeně hladila šťastnou Micku za ušima.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Josh Josh | 5. října 2008 v 17:59 | Reagovat

tak to si delas prdel takto trapny blog sem snad jeste nevidel si normalni??tak to me podrz.ty vole proc tu nedas treba svoje fotky a zajmy a obrazky (normalni) ach boze kolik ti je ??tipuju tak 8 - 9

2 Blbe!!!! Blbe!!!! | 16. září 2009 v 14:41 | Reagovat

Ty pico co ty si to za trapaka kdyz sem nedas ani odkaz na svuj blog?! Ja kdybych nejaky mela tak ho sem napisu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama