Jak to chodí na Slovácku

9. srpna 2008 v 13:51 | Blázínek |  Moje literatura
Ve vesničce Jasovice stojí stoletý dub. Pod ním sedí strýc Fana Maďůr a pozoruje děti jak se honí na stráni. Je to čtyřicátník silnější postavy v obnošené kostkované košili a bílých zašlých kalhotách. Přes sebe má přehozenou upatlanou řeznickou zástěru a na hlavě zamaštěnou rádiovku. tváří se spokojeně, ale k úplné spokojenosti mu chybí jeho oblíbená fajfka nacpaná tabákem. Prohrabává kapsy, nalézá všechno možné, jen tu fajfku ne. "Toš kurňa, kam sem tu zatracenů faju mohl zašantročit?" povídá si pro sebe. Opět ji usilovně hledá po kapsách, ale nemůže ji najít. Najednou se plácne do čela: "Já su take jarin! Šak sem ju nechal ležat na stole v hospodě." Namáhavě se zvedá a kráčí směrem k hostinci. Jakmile do něj vejde, rozhlíží se po fajfce, ale neleží na žádném ze stolů. Přijde k hospodskému a ptá se: "Juro, neviděls tu nekde ležat moju faju? Včera sem ju tu zapomněl." "Ne, prošmejdil sem tu každý kůt a náhodů ste tu nic nenechali, aj když ste byli nametení až haňba mluviť." "Aha... toš nevíš, kdo odcházal po mě?" "Ale jo, Jara Bednář." "Ten tu moju parádní faju určitě zebral! Toš to mu nedaruju! A já mu zeberu ten čagan, co sa s ním furt tolik chválí." pomyslel si Fana. Odešel domů a okamžitě začal kout pomstu.
Jarda Bednář sedí na lavici ve svém domě, spokojeně popíjí víno a je dobře naložený. Je to obtloustlý chlapík s šedivějícími vlasy částečně schovanými pod hnědou rádiovkou. Na sobě má vytahanou bílou košili s vykasanými rukávy a široké zelené kalhoty, které z něj nespadnou je díky kšandám. Najednou si vzpomene, že by měl jít na procházku se svou novou holí a pochlubit se s ní i před starostou. Dopije skleničku a začne se po holi shánět, ale nikde ji nemůže najít. "Šak sem si ten čagan strkal henkaj do skříně. Kam mohl zapadnůť?" bručí si pod vousy. Najednou ho něco napadne: "Ti chlapi mě ho všecí tak záviděli, to mě ju určitě někerý z nich zebral! A beztak v hospodě!" povídá rozčileně a ráznými kroky jde k hospodě. Cestou potká Fanu. Tváří se nějak rozčileně. "Zdar Fanošu!" křikne na něj, ale on se ani neotočí. "Co mu je?" přemýšlí Jarda. Ale dumání ho nikdy příliš nebavilo, tak nad tím pokrčil rameny a znovu se vydal k hospodě.
Zatím si to Fana šine k chalupě strýce Jardy a přemýšlí, jak to nejlíp zaonačit, aby mu tu parádní hůl sebral. Najednou ho vidí, jak si to rázuje kolem bez čaganu a pomyslí si: "Toš teďkom ho rychlo zeberu a on si ani nevšimne, že sem u ňho byl." Rychlím krokem přechází k chalupě, vchází dovnitř a rozhlíží se, kam by si tu hůl mohl schovat. Nakoukne do almary, pod stůl, do spíže, ale všude je jen spousta harampádí. Najednou si všimne veliké malované dubové truchli. Otevře ji a vidí spoustu svátečního šatstva. "Toš Jarine, kam si ten čagan strkáš?!" zamručí si pro sebe a hledá dál. Dívá se pod lavici, do všech koutů, dokonce i do kamen, odkud vyleze začerněný jako čert, jenže čagan nikde nevidí. Poslední místo, kam se ještě nepodíval, je za kamny. Přejde k peci a rozhlíží se po holi, ale vidí jen spoustu prachu a sazí. Už chce odejít, když úplně vzadu zahlédne odlesk kovové špičky toho nového čaganu. "Dobře sis to schoval Jaro, ale mě nic neujde." pomyslí si, sahá po holi a vytahuje ji. Rychle ji ukrývá pod zástěru, umývá si černý obličej a spěšným krokem odchází. Najednou se zarazí, přejde ke stolu a vyhledává v kapse kousek ušmudlaného papírku a kratičkou tužtičku. Posadí se ke stolu a píše: AŽ MNĚ VRÁTÍŠ MOJE, VRÁTÍM TI JÁ TVOJE! F. Spokojeně se zašklebí a nechává lístek na stole. Pak s pocitem zadostiučinění vychází z chalupy a klidným krokem jde domů.
Zatím je Jarda v hospodě a vyptává se každého, jestli neviděl, jak mu někdo krade hůl. Od nikoho se nic nedozvídá, jen hospodský odvětí: "No jasně, tvoja stará ti ju ukradla, když si pro tebe semky došla." "Aha, no a kdovíkam ho zašantročila. Toš díky Juro a daj ně jedno pivko." povídá lenivě a podá hospodskému dvacetikorunu. Ten mu natočí plný půllitr a začnou si povídat znovu. "Ty hele, nevíš co sa stalo Fanovi Maďůrovi? Jak sem šel semky, toš sem ho viděl a on se na mňa ani neohlídnul." "Ále, vykládal cosik že mu nekdo zebral faju nebo co. A vyptával sa po tobě." "Po mně? Proč po mně?" "Co já vim. Asi si myslí, žes mu tu faju zebral ty nebo něco takého." Jarda zamyšleně a upíjel piva. Když ho měl celé v sobě, poděkoval hospodskému a pomalým krokem odešel domů.
Mezitím přišel Fana domů, vytáhl bohatě zdobenou hůl a zálibně si ji prohlížel. Pak si uvědomil, že ji právě ukradl a začal se shánět po vhodném bezpečném úkrytu. Napadlo ho, že by ji mohl schovat za kamna, stejně jako Jarda, ale rychle to zavrhl. Vyzkoušel mnoho úkrytů, od almary, přes zimní kabát a vysoké holínky až po komín, ale žádný se mu nezdál dost bezpečný. Pak si vzpomněl na starý nepoužívaný seník plný haraburdí a rozhodl se ukrýt čagan tam. Vešel do polorozpadlé stodoly a díval se do hromady krámů po co nejbezpečnějším úkrytu. Úplně vespod uviděl starou zrezivělou rouru. Povytáhl její konec, strčil tam hůl a opět ji zaházel ostatní veteší.
Jarda se loudal domů. Byl krásný slunečný den a on se rád nechal hladit slunečními paprsky po tváři. Když se dostal do chalupy, okamžitě se začal shánět po ženě: "Blážo, kde seš?" "Co tu hulákáš, blázne. Co chceš?" "Kams mně strčila čagan?" "Hen do kůta ke kamnom." "Tam neni." "Podiv sa pořádně, mosí tam byt." "Říkám ti že neni. Nejsem slepoň." Z chodby se ozvaly kroky a do místnosti vstoupila celkem štíhlá žena středně vysoké postavy s přísným výrazem ve tváři. "Co meleš? Sama sem ho tam včera strkala, toš tam snaď je ne?" "Sa podiv sama." odvětil a ustoupil. Když ani Blažena nic neviděla, povídá mu trochu zmateně: "Tak to asi zapadl za kamna." a s těmi slovy se tam také podívala. "Ne ani tam není." povídá zaraženě a přemýšlí, kam ho mohla dát. Rozhlíží se při tom po místnosti a všimne si něčeho na stole. "Neříkala sem ti, abys ty nedopalky vyhazoval." řekla otráveně a šla to vyhodit sama. "Ty, pocem. To je nejaký vzkaz, asi pro tebe." "Co je tam napsané?" "Až mně vrátíš moje, vrátím ti já tvoje. F." "Co f?" "No F. a tečka. To bude něčí monogram." "Jo, ale čí?" "Jak to mám kruci písek vědět?!" rozkřikla se Bláža a odešla. "Nějaký F. To je super vodítko, když je v Jasovicách kdovíkolik F. Ale počkat, šak Jura říkal, že sa po mně sháňal Fana Maďůr, protože sem mu prý ukrad faju. Toš za ním pudu, vysvětlím mu to, on mně vrátí čagan a bude to v pohodě." rozhodl se a rázným krokem vykročil k Maďůrovím.
Když k nim přišel, vešel bez zaklepání a Fana se na něj zamračil. "Ani klepat to neumí, hajtra zlodějská." "Toš Fanošu, snaď si fakt nemyslíš, že sem ti tu faju zebral." "A kdo jiný? A vůbec, máš ju tu? Bez faje není čagan, hezky z ruky do ruky." "Fano ale toto už neni sranda. Já sem ti žádnů faju nezebral co bych s ňů dělal? Toš mně vrať čagan a zase kamoši, jo." "Bez faje si tahni aj do řiti ty hňupe." "Apríl je až zitra. Vrať mně čagan a budem kamoši." "Vrať mně faju, vrátím ti čagan a budem kamoši." "To si fakt tak zabedněný nebo to enom děláš? Já tu tvoju blbů faju nemám, toš mi dej čagan, protože já ti nemám co vracat!" "Dones faju, dostaneš čagan. To je jednoduché jak facka, takže až to pochopíš, toš dojdi, ale aj s fajou." "Co tu vyřváváte? Kdo to má poslůchat? Dyť zboříte barák." Byla to Fanova žena Marie. "Ale to nic, Maři, my si to vyřídíme sami." "Vy se hádáte o nejaků faju nebo co sem to slyšela?" "Jo, tady tvůj manžel si myslí, že sem mu zebral tu jeho parádní faju a zebral mně čagan." "Fanošu co blbneš? Šak sem ti ju strkala hen do stolu." Fana rychle přešel ke stolu, otevřel zásuvku a uviděl svoji vyřezávanou fajfku. Hezkou chvíli stál jako opařený. Když vzpamatoval, otočil se k Jardovi a řekl: "Ehm, promiň. Měl sem se po ní... no nejdřív sem měl pořádně prokramařit svoje věci. Toš počky, já ti donesu ten čagan." vykoktal a odkvačil do staré stodoly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama