Listopad 2007

Můj blog

24. listopadu 2007 v 15:39 | Blázínek |  Fórum
Takže úplně první otázka na fóru: Co si myslíte o mém blogu a co bych měla zlepšit? Komentovat tento článek je ve vašem zájmu. Pak budu vědět, co vás zajímá a budu to zde moct vystavit. Také mi můžete napsat jakou otázku byste chtěli zařadit do fóra (případné návrhy mi můžete napsat na e-mail: LenkaDavidov@seznam.cz). Všechny komentáře srdečně uvítám.

O skupině

24. listopadu 2007 v 15:05
Rammstein je německá hudební skupina, která vznikla v lednu roku 1994. Bývají zařazováni do hudebního stylu metal. Většina textů je v němčině, občas se však objeví angličtina a jedna skladba je dokonce ve španělštině.
ČLENOVÉ:
Till Lindemann: zpěv, texty
Richard Zven Kruspe: kytara
Paul Landers: kytara
Christoph Doom Schneider: bicí
Christian Flake Lorenz: klávesy
Oliver Riedel: baskytara

Kdyby byl každej chytrej, tak by bylo na světě tolik rozumu, že by z toho byl každej druhej úplně blbej

19. listopadu 2007 v 16:58 | Blázínek |  Moje úvahy
Svou úvahu jsem nazvala známým citátem dobrého vojáka Švejka, protože v souvislosti s ním mě tato úvaha napadla. Zamysleme se nad tím: jaký typ hlouposti měl Švejk na mysli? Kolik jich existuje?
První typ: neschopnost naučit se některým věcem. Tyto vady bývají někdy (většinou se to užívá jako nadávka) označovány za hloupost, ale hloupost to není! Nejznámější jsou vady s předponou dis- , které určitě všichni znáte. Jenže to jsou vrozené nemoci a je na těch, kteří jimi trpí, jak se s nimi dokáží vyrovnat. My ostatní, kteří jimi netrpíme, bychom měli své kamarády, kteří je znají na vlastní kůži, spíše podržet a podporovat, rozhodně se jim neposmívat!
Druhý typ: jiný výraz pro NESMYSL. To znamená: když se s někým bavíme a on řekne svůj názor, nekdy mu odpovíme: "To je blbost." Můžete to říkat i o mých článcích, je to vaše věc.
Třetí typ: broukopytlíkovský syndrom. Také jinak řečeno: "všechno vím, všechno znám, všechno zpackám". Tito lidé se snaží být středem pozornosti, shromažďují kolem sebe ostatní, kteří většinou trpí stejným syndromem, nebo jen nechtějí být terčem posměchu, kterým se stávají ti ostatní. Bohužel trpí tímto syndromem stále větší část populace a národ se utápí v upadající formě jazyka, v násilí, v urážkách a pomluvách a v předsudcích.
Pokud vás tato moje úvaha zaujala, můžete se podívat i na
http://metal-a-pan-prstenu.blog.cz/0704/omezenost-je-vsude
, kde je rozvedena úvaha o broukopytlíkovském syndromu.

Na západní frontě klid

7. listopadu 2007 v 16:56 Čtenářský deník...
Nádherná kniha a taky hodně známá. No, jenže taky dost realistická, takže nevím... není to zrovna to pravé pro slabší povahy. Ale jinak by byla velká škoda si to nepřečíst, hodí se pro čtenáře od 12 do asi 100 let? I víc ;-). Je to moc zajímavá kniha a dokonce doporučená četba, takže vy, co si prohlížíte můj blog a jste školou povinní, tohle fakt dobrý tip ;-). (Nedivte se tomu druhému komentáři, tenhle dovětek jsem změnila...)
Napsal: Erich Maria Remarque
Pavel a jeho spolužáci byli vzati do armády.On popisuje hrůzu války, utrpení vojáků i rodin, když se dozvěděli že jejich příbuzní jsou mrtví. Postupně zemřeli všichni jeho spolužáci a nakonec i jeho nejlepší přítel Katcza. Sám umírá o několik měsíců později, právě v den kdy se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě klid.

Kameny osudu

7. listopadu 2007 v 16:47 Čtenářský deník...
No tak tahle knížka je doslova úchvatná, když uvážíte věk její autorky při vydání... bylo jí čtrnáct a tohle je vážně hrozně hezká knížka. Doporučuju všem, ale nejvhodnější je to asi pro mládež mezi 11-14 lety.
Napsala: Flavia Bujorová
V této knize jsou tři příběhy vzájemně se prolínajících, ale s naprosto odlišnými postavami a dějem. Jeden z nich mluví o třech čtrnáctiletých dívkách, které dostanou tři kameny s ohromnou mocí. Pak se společně setkají a putují do Říše pohádek, aby našli Oonágú, tajemnou bytost schopnou číst lidských srdcích. Potom putují dál k Oonágú, prožívají mnoho dobrodružství a vytváří se mezi nimi přátelské pouto. Od Oonágú konečně vyslechnou část Proroctví, o kterém všichni mluví: Vyvolený se z temnot vynoří, ve jménu daru svatý král. Ne vládnout, ale říše k světlu vést a spojovat by měl. Tři kameny - tři dívky. Jedna pozná dar, a druhá krále zas, a obě zemřít přiměje ta třetí. A ze tří kamenů zůstane osud jediný. Vydají se na shromáždění filantýrů, aby v jednom z nich poznaly Vyvoleného. Jantara ho poznala. Když chtěly Kameny odejít do Thaaru, města počátků, kde se měla odehrát poslední bitva, řekla Safíra: "Náš dar je... naděje." V Thaaru na ně čekal třináctý člen Rady dvanácti. Vysvětlil jim význam kamenů: byla to uzamčená naděje, kterou po staletí jejich předci předávali dál a dál. A ony zklamaly. Nechaly si dar pro sebe a nedaly ho nikomu dál. Nefrita náhle věděla co dělat - vyskočit z okna všechny naráz. Smrt kameny oddělí. Tak se mělo naplnit Proroctví. Když padaly, změnily se kameny ve zlatý déšť, který padal na bojiště. Těsně nad zemí dívky něco popadlo - byli to dravci, kteří střežili jeskyni Oonágú. Svůj další osud už určovala děvčata sama.
Další příběh s prvním velice úzce souvisel. Jeho hlavní postavou je Bezejmenný, filantýr osaměle putující Říší pohádek, bez jména, vzpomínek či znalosti smyslu bytí. Na cestách potkal Skřítosmava, bytost z národu Za - nik - ši, který ho od té doby provázel. V lese jsou oba zajati Netvopýry, bytostmi odpudivého vzhledu, ale úžasných bojových a telepatických schopností. Podle slov Proroctví poznají Vyvoleného, který jimi bude zajat a zkoušen. Tak se stalo a Bezejmenný náhle viděl alespoň budoucnost. Když jdou se Skřítosmavem k Oonágú, potkají armádu Temnoty. Jejich velitel pozná ve filantýrovi zběha. Opět se ponořil do nicoty. Najednou ale všechno ukazuje na to, že Vyvoleným skutečně je, jeden z Kamenů Proroctví ho pozná a on vede bitvu proti Armádě temnoty, rytířům Řádu a Radě dvanácti. Když se zdá vše ztraceno, snese se na všechny zlatý déšť naděje, bitva ustane a mezi dobrem a zlem zavládne mír.
Poslední povídka vypráví o Jasaně, čtrnáctileté dívce, která je upoutána na nemocniční lůžko. Dříve byla krásná, milá, bohatá a hýřila humorem. Nyní je z ní sirotek opuštěný rodinou, přáteli, i svou krásu pozbyla. Čte knihu o třech dívkách, Nefritě, Safíře a Jantaře a jejich osudy zasazuje i do svého mladého života. Statečně bojuje se svou nemocí, s bolestí, s opuštěností i se smrtí, ale již nemá dostatek sil. Naposledy sbírá zbytek odvahy a zavolá svému bývalému příteli těsně před smrtí. Když se přižene s výčitkami svědomí, Jasana mu umírá v náručí.

Artemis Fowl

7. listopadu 2007 v 16:36 Čtenářský deník...
Tak tohle vážně super řada fantasy knížek. Já tu mám sice jenom čtyři pokračování, ale už brzy má vyjít páté a kdoví jestli jich nebude ještě mnohem víc...
Napsal: Eoin Colfer
Agent 007 v říši víl:
Artemis zjistí existenci skřítčí civilizace žijící pod zemským povrchem. Hodlá jepřipravit o část jejich zlata. Unese příslušnici jejich policie a začne skřítky vydírat. Ti se snaží Myrtu osvobodit, ale Artemis je vždy o krok napřed. Skřítci jsou nuceni zlato vydat. Při střetu s trollem je smrtelně zraněn Butler, ale Myrta použije svou kouzelnou moc, aby ho vyléčila.
Operace Arktida:
Artemis našel zmínku o životě svého ztraceného otce. Požádá skřítky, aby mu pomohli osvobodit ho. Slíbí mu to, ale výměnou za pomoc při potlačení vzpoury skřetů. Za veškerý rozruch pod Zemí mohla mocná firma, Laboratoře Koboi, jejíž ředitelka toužila po moci a spojila se s bývalým policejním velitelem. Když se je podařilo zastavit, pomohlo se Artemisi Fowlovi staršímu ze zajetí ruské mafie. Nakonec se mezi Artemisem mladším a Myrtou Krátkou začalo vytvářet přátelské pouto.
Věčná šifra:
Artemis se rozhodl obchodovat se skřítčí technologií. Naneštěstí si vybral dalšího pochybného podnikatele, který neváhal překročit zákon aby odstranil soky. Utajení Národa je vážně ohroženo. Při přestřelce je opět smrtelně zraněn Butler a musí mu pomoci Myrta. Spolu s několika skřítky Artemis odjede do Ameriky, aby mikropočítač dostal zpět. Přes výslovný zákaz se s nimi spojí Klusák, geniální kentaur, a pomůže jim překonat důmyslný ochranný systém. Nakonec se Artemisovi a jeho přátelům podaří získat technologický zázrak zpátky. Po všech těchto dobrodružstvích se Rada
skřítků rozhodne, že bude nejlepší, když Artemisovi a jeho lidským přátelům vymažou vzpomínky na Národ.
Opalin podraz:
Opal Koboi ještě stále nebyla za mřížemi, protože si přivodila kóma a zůstavala v něm skoro rok. Pak potají přestěhovala na kliniku svůj klon a nikdo netušil, že je na svobodě. Myrta Krátká byla obviněna z vraždy svého velitele, kterou také spáchala Koboi. Utekla na povrch a požádala Artemise Fowla o pomoc. Přestože si na nic nevzpomínal, vrátil se s ní do podzemí a také zahájil bitvu o zachování utajení skřítkovského Národa. Spojuje se s nimi i permoník Sláma Hraboš a Artemisův osobní strážce Butler. S pomocí Artemisovy důmyslné lsti se jim podaří šotku zastavit a zabránit mezidruhové válce. Myrta je sproštěna obvinění a vydává se na dráhu soukromé detektivky. Artemis zůstává se svou rodinou. Stává se z něj poctivý člověk... skoro.

Oslí spiknutí

7. listopadu 2007 v 16:23 Čtenářský deník...
Tak tohle nevím jestli znáte, ale autor je celkem známý, tak možná... jinak nechybí spousta humoru a trošička napětí. Je to vhodné spíš tak od 9 do 12 let... no ale rozhodně je to nejlepší pro smíšky!
Napsal: Gerald Durrell
Anglická rodina, stejně jako každý rok, přijela na ostrov v Jónském moři. Jani, kamarád Amandy a Davida má problém - dluží starostovi osmnáct tisíc drachem a hrozí mu, že přijde o své skromné živobytí. Amandu napadne plán: schovají všechny osly z Kalanera na malý ostrůvek. Poté chtěli starostu vesnice vydírat. K tomu naštěstí dojít nemuselo, protože starosta vypsal nálezci odměnu dvacet tisíc drachem. Amanda s Davidem pak osly přivedli a vyžádali si odměnu. Tu pak předali Janimu, který mohl starostovi splatit dluh. Starosta pochopil, že se stal podvod a za všechno mohou děti. Celá vesnice se dala do smíchu, že se několika dětem podařilo ošálit starostu.

Splněný sen

7. listopadu 2007 v 16:16 Čtenářský deník...
Málo známá kniha, ale zato moc krásná, trochu k zamyšlení, dost humorná... zkrátka od všeho aspoň trochu. Zvláště pro dívky od 12 do 14 nebo 15 let a hlavně milující zvířátka!
Napsala: Irena Brandejsová
Duškovi milují zvířátka, ale kvůli malému bytu si nemohou žádné pořídit. Jednou se Evin a Adamův tatínek vrátí se senzační novinou: v červenci se budou stěhovat do chaloupky ke staré tetičce ze Šumavy. Děti tuto novinu přijímají s nadšením, ale maminka se tváří ustaraně. Přesto se Duškovi na konci školního roku stěhují za bábinkou Ondráškovou. Eva okamžitě nalézá bezvadně ztřeštěnou kamarádku Nikolu. Tráví spolu spoustu času a je jim fajn. Jednou Eva potkala hezkého a sympatického kluka, Ondru Popelku. Eva zjistí, že Popelkovi jsou hluboce věřící rodina a některé jiné děti je proto odsuzují. Eva s Ondrou tráví víc a víc času. Když si jednou chtějí vyrazit na kolech, uvidí je Nikola a okamžitě končí její přátelství s Evou. Nyní Eva tráví mnohem více času mezi věřícími, i když je sama atejistka. Jednou však zjišťuje šokující zprávu - jejich mamina je také proti věřícím! Naštvaná Eva odmítá s maminkou promluvit, až se stane nečekaná věc - na začátku srpna dá pan Popelka práci panu Duškovi. Máma okamžitě mění názor. Po nějakém čase čeká Evičku další šok, tentokrát příjemný - mamka čeká miminko! Najednou se celé jejich rodinné soužití mění. Mamka přestala všechny kontrolovat na každém kroku a všichni se na nový přírůstek do rodiny těší. V září Eva potká další kamarády a nový domov se jí zamlouvá čím dál víc. Před Vánocemi se navíc usmíří s Nikolou a zjistí, že bude mít malou sestřičku. Sen se splní i babičce, protože její nová vnučka dostane jméno Adélka, které chtěla dát své dcerce.

Boj o ostrov

7. listopadu 2007 v 16:05 Čtenářský deník...
Hrozně pěkná knížka... ale pořádně dlouhý zápis... taky je to pěkná bichle ale za přečtení fakt stojí, především čtenářům kolem 10 let ;-).
Napsal: Arthur Ransome
Čtyři děti chtěli jet na ostrov na jezeře. Všechno šlo dobře, ale po nějakém čase se objevila pirátská vlajka. S pirátkami se seznámili a uzavřeli dohodu: mezi posádkami mělo vládnout příměří, ale Vlaštovky se snažili zajmout loď Amazonek a naopak. Kdo vyhraje stane se komodorem a jeho loď ponese vlajku při bitvě proti kapitánu Flintovi, kterým byl strýček Amazonek, který psal cestopisnou knihu a neměl čas. Nancy a Peggy ho za to chtěly potrestat. Jednu noc si Vlaštovky vybraly k útoku. Titti nechali na ostrově hlídat. Když se dostali k loděnici, kde měli Amazonky loď, nastalo jim velké překvapení - pirátky na ně byly připravené a pluly k ostrovu Divokých koček, jak si ho pojmenovaly. Vlaštovky se je ze všech sil snažily dohnat, jejich loď se ale zamotala do stonků leknínů a než se vymotaly, bylo ráno.
Titti na ostrově usnula.Když se probudila ,myslela si, že se vrátili ostatní, ale radši byla opatrná.Schovala se a když posádka zakotvené lodi odešla, vydala se tam a uviděla Amazonku! Okamžitě se nalodila a odplula. Zakotvila u nějakého ostrova. Uslyšela hlasy, které mluvily o lupu. Pak utichly a Titti konečně usnula. Ráno zjistila, že kotví u ostrova Kormoránů. Ostatním Vlaštovkám se už podařilo vyprostit z leknínů a pluly na ostrov. Uviděli u ostrova Kormoránů plachetnici s pirátskou vlajkou - Amazonku a chtěli pirátky přepadnout, ale našli jen Titti choulící se na dně lodi. Na ostrově Divokých koček bylo vidět uvězněné pirátky.Titti a Roger chtěli hledat poklad. Jejich úsilí stále nepřinášelo ovoce a málem to vzdali. Až pozdě odpoledne narazili na kufr a našli v něm psací stroj a popsané papíry. Odvezli to na hausbót kapitána Flinta a zjistili, že je to téměř dokončená kniha, kterou mu někdo ukradl. Z vděčnosti jim slíbil to, o co si sami řeknou.

Říkali mi Leni

6. listopadu 2007 v 19:20 Čtenářský deník...
Tohle je moc pěkná knížka... doporučuji mládeži od 10 do 13 let!
Napsala: Zdeňka Bezděková
Malá Leni žije v Německu. Zdá se jí, že ji nikdo nemá rád a že jí všichni lžou. Jednou v noci zaslechne svou maminku, jak říká: "Lenin kufřík je na půdě." Leni vyjde na půdu a uvidí malý černý kufřík. Jsou v něm schovány její poklady z dřívějška. Řekne to svému učiteli, ten na tom však nevidí nic divného. Leni zjišťuje čím dál víc, až si je téměř jistá, že není Němka, ale Češka. Nakonec to řekne Američanům. Ti si vše prověřují, ale nic nepotvrdí. Jeden z nich přesvědčí Lenina učitele, aby napsal do Čech. Tam zjistí, že Leni Fairwald je Alena Sýkorová a má v Čechách maminku. To ostatním Američanům stačí a pošlou Alenu domů.

Citáty světových osobností

5. listopadu 2007 v 16:09 Citáty
Pesimisté pokládají štěstí jen za pozitivní odchylku neštěstí. Franz Hanneman
Moudrý člověk zůstává v pozadí a tím se dostává v čelo lidí. Lao-c
Zjevně by měli být dva druhy výchovy. Jedna by učila, jak si vydělat na živobytí, druhá jak žít. Adams James Truslow
Mudrc hledá všechno v sobě, nerozumný člověk všechno ve druhém. Konfucius
Když jsi přišel na svět, plakal jsi a všichni se radovali. Žij tak, aby všichni plakali až ho budeš opouštět. Konfucius
Pčišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem. Gaius Julius Caesar

Citáty slavných Čechů

5. listopadu 2007 v 15:58 Citáty
Blb je nezničitelný. Čte se zepředu i zezadu stejně. Protoje mu jedno, i když se svět staví na hlavu. Jaromír Škutina
Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti. Jan Hus
Představte si to ticho, kdyby každý říkal jen to, co doopravdy ví. Karel Čapek

Guernica

4. listopadu 2007 v 8:39 Umělecká díla
Jendím z nejznámějších obrazů je Guernica od španělského malíře a sochaře 20. století Pabla Picassa. Podnětem mu bylo bombardování a následné zničení španělské vesničky jménem Guernica. Autor použil umělecký směr kubismus.
Na plátně vládne dokonalý zmatek. Vidíme zmučené tváře lidí a dobytka, nepřátelé je mají nelítostné a kamenné. Je zajímavé, že se všechny dívají jedním směrem.
Z tmavého pozadí vystupují samostatné výjevy, které jsou mnohem světlejší. Díky tomu si můžeme všimnout i nejdrobnějších detailů jako je třeba ruka třímající rozlomený meč.

Vážně musím?

4. listopadu 2007 v 7:51 Moje úvahy
Odpověď je prostá a jednoduchá: v životě se musíme jen narodit a zemřít.
Když nám některý z rodičů řekne: "Umyj nádobí.", má vlastně na mysli: "Byl bych rád, kdybys umyl nádobí.", z čehož vyplývá, že jde o žádost, kterou bychom měli splnit, pokud nechceme dostat nějaký trest nebo aby se rodiče zlobili. Takže nemusíme nádobí umývat, ale je v našem zájmu abychom tuto prosbu tatínka nebo maminky splnili.
Vojáci musí poslouchat rozkazy? V zaměstnání musíme poslouchat nadřízené? Ne, ale mužeme dostat tzv. padáka. I my ve škole bychom měli dodržovat školní řád, jinak mužeme dostat zhoršenou známku z chování, rodiče budou muset hradit škody a v nejhorším případě (většinou pokud budeme řád porušovat opakovaně) můžeme být vyloučeni ze školy.
A teď to poslední: Musíme jíst, pít, dýchat spát... ale to je omyl! Nemusíme, ale pak musíme počítat se smrtí (TÍMTO NIKOHO NECHCI PONOUKAT K SEBEVRAŽDĚ!!!)