Říjen 2007

Mona Lisa

13. října 2007 v 9:39 Umělecká díla
Jistě všichni znáte slavný obraz Leonarda da Vinciho Mona Lisa (též známý jako La Gioconda). Vznikl v letech 1503 - 1506. Tato olejomalba na dřevěném podkladu se nachází v pařížském Musee du Louvre a patří mezi nejznámější obrazy v dějinách výtvarného umění.
Mona Lisa proslula hlavně svým záhadným úsměvem, jehož malíř docílil pomocí techniky zvané sfumato, kdy se ostré a jasné linie postupně rozšiřují a přecházejí v jemný stín. K docílení efektu mysteriózy použil výtvarník i dalších triků. Pokud se podíváme pozorně na obraz, všimneme si, že jeho pravá a levá polovina na sebe úplně nesedí. nejvíce je to zřejmé na fantaskní krajině v pozadí. Horizont na levé straně obrazu se zdá být mnohem níže než napravo, což má za následek, že pokud se soustředíme na levou polovinu malby, zdá se nám Gioconda poněkud vyšší a vzpřímenější, než když se zaměříme na pravou polovinu.

Ďáblovo tetování

13. října 2007 v 8:24 Minihorory
Jedna dívka začala chodit s tvrďákem proslulým v okolí. Po několika měsících ji zavedl do tetovacího salonu. Donutil ji pod výhružkami přijmout tetování podivné ďábelské hlavy. Dokonce i muž, který jí ho měl vyobrazit, se zdráhal. Jakmile byly o samotě, vysvětlil dívce, že tím tetováním už ozdobil kůži dvěma jiným dívkám.... a obě zemřely. Zhrozila se a chtěla utéct, ale její přítel ji zadržel a surově donutil zůstat. Když ji chtěl druhý muž začít tetovat, roztřásla se jeho jehla a pohybovala se po stole. Popadl ji, ale roztřepala se ještě víc. Pak naráz vystřelila z jeho ruky a probodla bezcitnému mladíkovi srdce.
Zdroj: televizní pořad Věřte - nevěřte

Správce hřbitova

6. října 2007 v 17:18 Minihorory
Jeden hřbitov měl nepoctivého správce. Okrádal rodiny, které chtěly pochovat nebožtíka. Zaměstnával dva pomocníky, kteří mrtvé pochovávali. Jednou pohřbívali stařenku. Správce je přišel zkontrolovat a okamžitě křičel: "Neulejvejte se! Tu ženskou do oběda zahrabete! Za co vám sakra platím?!" Pak se začalo něco dít. Správce něco slyšel, co mladíci ne. Šepot vycházející z rakve. "Říkals něco?" osopil se na jednoho z nich. "Já? Nic jsem neslyšel. Je vám dobře, šéfe?" Muž se uklidnil a znovu je začal peskovat. "Nepoctivý správce, nehodný sluha boží, zaslouží smrt, peklo, hrob. Jak sloužil, takovou dostane odměnu." začal hlas znovu vyhrožovat. "Rozbijte tu rakev! Hned!" "Cože? Ale šéfe, to přece nejde." "Řekl jsem rozbít! Okamžitě!" "To.. to nemůžeme! Ta stařenka si alespoň nějaký pohřeb zaslouží." "Jsi hluchý?! Rozbít!" "Ale to by byla svatokrádež! Nemůžeme rušit její posmrtný klid!" "Máte padáka! Vypadněte oba dva!" řval vzteky a strachem šílený muž. Mladíci na nic nečekali a pelášili mezi hroby jen se jim za patami prášilo. Správce popadl jednu lopatu a začal do rakve bušit s křikem: "Ty seš mrtvá! Zklapni! Seš mrtvá!" Dřebo puklo a v trhlině se objevila stará hlava. Její ústa se pohybovala! Správce se úlekem zkácel přímo do čerstvě vyhloubené jámy a někdo ho zaházel hlínou.
Zdroj: televizní pořad Věřte - nevěřte

Krvavý otisk

6. října 2007 v 8:45 Minihorory
Na policejní stanici přivedli muže neprávem obviněného z krádeže. Byl odveden k výslechu, naneštěstí k velice surovému důstojníkovi. Když trval na tom, že jen šel okolo, začali mu policisté dávat tvrdé rány na kapitánův rozkaz. Když trval "výslech" čtvrt hodiny, celého dobitého a zkrvaveného, přesto nezlomeného, ho odvedli do cely. Ve dveřích se obviněný zastavil a ohlédl se. Zároveň se přidržel stěny a na té zůstaljeho krvavý podpis. Hned druhý den ho policista nechal vyčistit. Když přišel druhý de do služby, skvrna přetrvávala na svém místě. Kapitán se rozčílil a na vyčištění sám dohlédl. Ráno tam flek znova byl. Důstojník ho nechal zamalovat. Bezvýsledně. Přikázal stěnu přebarvit pěti vrstvami barvy. Nic. Krev se držela na místě. Nakonec nechal kapitán zeď vybetonovat. V den, kdy byly práce hotovy, musel zůstat přes čas. Stěna nebyla krvavá a on měl dobrou náladu. Zrovna vypisoval formuláře, když se ruka objevila zase. tentokrát se pohybovala. Přesunula se na knoflík dveří... a zamkla! Kapitán chtěl odejít. Když zjistil, že je zamčeno, otočil se se zpátky ke stolu a vzal klíče. Ohlédl se, krvavá stopa se mu objevila na krku a uškrtila ho! Ráno ho našli podřízení. Ruka se už nikdy neobjevila.
Zdroj: televizní pořad Věřte nevěřte

Hrozící ukazováček

5. října 2007 v 18:25 Minihorory
Manželský pár žije spolu už 15 let - víceméně v pohodě: akorát každý pátek se ti dva pohádají, protože to je den, kdy manžel vyráží s kamarády na pivo. Jednoho dne už má muž plné zuby věčného hašteření: ten pátek položil svoje doklady a peněženku na kuchyňský stůl a narafičil všechno tak, jako kdyby se oběsil na kuchyňském parapetu! Když ho později manželka našla, s křikem z bytu utekla. Zrovna šla kolem sousedka. Žena jí mezi slzami vylíčila, co se stalo. Sousedka vtrhla do kuchyně, uviděla muže oběšeného na okně a jeho šrajtofli na stole. Rychle po peněžence sáhla a vytáhla z ní tisícikorunu! Když to "mrtvý" viděl, pohrozil jí ukazováčkem. V tom momentě se sousedka k smrti vylekala a v mdlobách padla k zemi... .
Zdroj: časopis Bravo

Umění komunikace

5. října 2007 v 17:55 Zajímavosti
Staré řecké přísloví praví, že nám byly dány dvě uši a jen jedna ústa. A v tomto poměru bychom je také měli používat. To je jedno ze základních pravidel správné komunikace. Důležité je nejen umět mluvit a zaujmout svého společníka, ale především umět mu také naslouchat. Chceme-li mít úspěch v rozhovorech, musíme být především dobrým posluchačem. Každý správný partner v rozhovoru ocení, když se o něj zajímáme. Je ale stejné umění nenechat partnera v neustálém monologu, byť by byl sebevíc zajímavý. Všeho moc škodí.
Bavíme-li se s člověkem poprvé, je vhodné nejdříve položením několika otázek získat správné informace. Nejlepší je ptát se na věci, o nichž víme, že dotyčného člověka těší a není mu nepříjemné o nich mluvit. Můžeme se ptát na jeho zájmy a názory, tak abychom mu dali příležitost říct o sobě to, co chce. Dotazovaný musí také pocítit náš zájem, ale pozor na to, aby naše vyzvídání nezačal brát jako výslech. Je třeba vycházet z toho, že člověk, s nímž mluvíte, má v prvé řadě zájem o sebe, o své problémy a radosti. Pokud možno vynecháme například otázku "proč?", abychom zbytečně nenutili náš protějšek sdělovat věci, které by mu byly nepříjemné.
Při komunikaci s partnerem si dáváme pozor také na nonverbální komunikaci, tedy mimoslovní projevy. Pokud vycítíme nezájem o téma, které probíráme, přejdeme raději na rozhovor podle přání partnera. někdy ale více znamená mlčet a hovor ukončit, než pokračovat v něčem, co by například přineslo nechuť na pokračování v rozhovoru někdy jindy. Umění komunikace tedy nespočívá v tom, že partnera za každou cenu držíme v rozhovoru a nutíme ho poslouchat, nebo naopad sdělovat nám své názory. Není bez zajímavosti, že nejlepší řečníci bývají v soukromí spíše mlčenliví.
Zdroj: časopis TipŤop křížovky

Blázni a blázínci

5. října 2007 v 17:20 Moje úvahy
Blázen. Pod tímto pojmem si většina lidí představí člověka, který si myslí, že je někdo jiný, který je zavřený v obrovské budově s doktory. Já si myslím něco jiného. Podle mě nejsou blázni jen psychicky narušení lidé (což samozřejmě nemyslím ve zlém). Tito lidé jsou nemocní a mohou se vyléčit. Já si myslím, že kousek blázna je skrytý v každém z nás. Proč si to myslím? Existuje člověk, který nikdy z legrace neudělá žádnou hloupost, neočekávanou věc, člověk, který by byl za každých okolností vážný? A jestli ano, může být dobrým kamarádem, manželem, rodičem? Nejsem si tím jistá. Takže vlastně ten, kdo by byl "normální", by byl v očích ostatních naprosto "nenormální". Když tohle píšu tak si uvědomuju, že tím malinkým blázínkem myslím zvláštní smysl pro humor. "Normální blázni" jsou dnes klauni a mimové a všichni, kdo své okolí dokáží rozveselit a rozesmát komickými výrazy a podobně. MÍT V SOBĚ HODNĚ BLÁZNA A UMĚT OSTATNÍ POBAVIT NEZNAMENÁ ŠÍŘIT POMLUVY A POSMÍVAT SE DRUHÝM. TO JE NAOPAK ODPORNÉ, SPROSTÉ A ZBABĚLÉ.